Autor:

„Cítím ve svém srdci ohromnou bolest. Je mi nás, lidí, velmi líto. Ale ta bolest je za někoho jiného. Stojíme na okraji propasti a netušíme, že zbývá udělat jeden jediný krok vpřed k vlastní zkáze. A já mám neskonalou chuť do nás strčit. Odkud se bere ta naše drzá a pošetilá povaha? Kde jsme získali ten nadřazený pohled na svět okolo nás? Kde bereme to právo stavět sebe sama na piedestal, považovat se za nejinteligentnější bytosti světa, když se dokážeme bez pohnutí navzájem vykořisťovat, okousávat, vraždit? Pro vlastní zisk? Když dokážeme pohrdat vlastní Matkou. Kde bereme tu odvahu mrzačit a vraždit její děti? Bytosti upředené ze stejných vláken, jako jsme my.

Ó Nejvyšší příteli, ať přijde Tvá milost v podobě ponaučení! Dej nám ochutnat sladkosti utrpení, znovu, zas a zas. Pomoz nám zase trochu více milovat to, co Ty jsi stvořil. To, co jsi vytvořil pro nás všechny. Protože Ty miluješ všechny bez rozdílu. Malé, velké, černé i bílé. To za Tebe cítím svou bolest. Protože nevím, zda cítíš naši Lásku. Nevím, zda se cítíš i Ty milován.

Ale jsi!“

Autor:

„Ó, milosrdná Bohyně, Královno Sluncí, sejmi ze mne mé smrtelné hříchy, umyj mne až na kost, vytrhni kořeny hněvu, abych mohl začít znovu milovat.“

Autor:

„Jsme žraloky drženými v akváriu vlastní civilizace. Plaveme v kruhu, abychom nepřestali dýchat, těsníme se v malém prostoru a pereme se o kořist, vidíme skrze sklo ven, ale nikdo z nás s tím nic nesvede. Zbývá nám jen tato prostá a krutá pravda viděná v nepřetržitém pohybu stísněného života. Co kdybychom se ale mohli na chvíli zastavit a přemýšlet? Co by se se světem stalo?“

Autor:

„Aby ses stal slavným, navštěvuj slavná místa, aby ses stal bohatým, obklopuj se bohatstvím, abys získal moc, stýkej se s mocnými. A aby ses stal opravdu šťastným, zapomeň na slávu, vzdej se bohatství a vyhýbej se touze po moci.“

Autor:

„Když se na jaře procházím na břehu moře, v borovicemi provoněném parku na okraji Rovinje, přivoním si ke květu jasmínu, nechám se pohladit paprsky slunce po tváři a uvědomím si, že je toto ta nejúžasnější planeta, na které jsem v tomto životě chodil.“

Autor:

„Svět existoval i bez nás a prosperoval. Proč by se mělo něco měnit? Vše dobré a potřebné bylo v přírodě i bez nás. Až odejdeme, příroda začne znovu žít a tvořit.“

Autor:

„Jeden den bude tím posledním pro naše těla.
Ochutnáme nektaru věčnosti a již se nezrodíme znovu,
avšak ani nezemřeme.
Zůstane jen naše Láska.“

Autor:

„Jsme navždy dětmi,
jsme věčnými žáky.
Teprve tváří v tvář Nejvyšší osobnosti
se stáváme plnými poznání,
teprve tehdy zbývá jen jeden poslední rodič,
poslední učitel.“

Autor:

„Každý den se nabízejí ty stejné otázky,
ta stejná nepřízeň pochybnosti.
Co povíme dětem, až se nás zeptají?
Jak obhájíme své činy?“

Autor:

„Oheň svou prudkostí a zlobou rychle ztrácí sílu a zanechává jizev. Proto nevyjadřuji své pocity ohněm, ale vlévám je druhým s jemností vody, protože živel vody vše jednou prostoupí, zaplaví a pohladí.“

Autor:

„Život je tajemný strom,
začíná od země růst a my nikdy nevíme,
kam až vyroste, zda se rozvětví, rozkvete,
zda se pod větrem osudu nezlomí.
Na počátku je malý a čistý,
ale na konci je starý a seschlý, zjizvený a neústupný,
s mnoha šrámy a mnoha příběhy.“

Autor:

„Toužím znovu po strachu ze smrti,
to abych opět pocítil touhu po životě,
ochutnal sladký nektar, který každý den upíjím.
Ale až dojdu ke dnu nádoby, dostanu jiný?“

Autor:

„S každým nádechem nového dne se ve mně drolí vštípená pseudopovinnost každodenního shonu, udržování ohně, ze kterého sklízejí chutné plody jen někteří.“

Autor:

„Někdy přichází do srdce hluboká bolest,
aby se člověk probudil a započal proces otázek,
které jej vyvedou z nekonečné hry,
po které se před Nejvyšším tvůrcem shledá s těmi,
které miloval.“

Autor:

„Překonej tok času, pozři přítomnost,
budoucnost i minulost jediným soustem odhodlání
a odpoutej své já od věčného toku smrtelnosti,
od proudu iluze a zmatení.“

Autor:

„Bojujeme společně s virem,
toužíme po výhře,
chráníme si, co je nám drahé,
co jsme si vybudovali,
ale ve své podstatě jsme tím virem my sami
a naše nádherná matka bojuje za svou existenci,
chrání své děti před zkázou,
chrání se před námi,
před naším bezohledným chováním.“

Autor:

„Nenalezneš klidu na rozhněvaném moři.
Nečekej jej však ani ve zdánlivě tiché poušti.
Jen ve svém nitru hledej,
kromě pravdy a osvícení objevíš tam konečného vítězství.“

Autor:

„Užij tohoto pozemského pekla,
nežli budeš nucen navždy vstoupit do ráje,
bez strázní a věčných útrap,
do světa pln krásy a bezbřehé lásky.“